Return to Historie města

Boj za českou školu v Košťanech

Počátky školství v Košťanech

Počátky základního školství na Teplicku můžeme sledovat do reformního období vlády Marie Terezie. Školské reformy, započaté zrušením jezuitského řádu, který spolu s piaristy a pavlány mezi lety 1622 až 1773 plně ovládal české školství.[1] Marie Terezie se tímto krokem plně přihlásila k myšlence státu jakožto garanta vzdělávání. Důležitost tohoto kroku byla prodána merkantilistickým chápáním poddaných jakožto pracovní síly a nutností zajistit žádoucí nárůst vzdělanosti lidových vrstev obyvatelstva. V roce 1774 byl k habsburskému dvoru povolán opat augustiniánského kostela v Zahaní Jan Ignác Felbiger, pod jehož vedením vzniká „Všeobecný řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech císařských dědičných zemích“, kterým se v celé Habsburské monarchii ukotvují základy moderního školského systému. Reforma po vnější stránce přináší povinnou školní docházku dětem ve věku od 6 do 12 let a povinné nedělní tzv. opakovací hodiny mládeži do 20 let. Tato reforma znamenala první přímé důsledky pro košťanské obyvatele. V rámci této reformy byly mezi lety 1774 a 1776 zřízeny triviální školy při farách v obci Jeníkov asi 5 km jihozápadně od Košťan, která se stává spádovou obcí pro obyvatele Košťan a v obci Hrob, severozápadně, která plní obdobnou roli pro obyvatele osad Střelná a Mlýny.

Po několik prvních desetiletí po reformě roku 1774 se stávají triviální školy náležící k farnostem téměř výhradním členem školské soustavy v českých zemích. Přesto již poměrně záhy začíná budování prvních triviálních škol v obcích, které vlastní faru nemají. Toto je také příklad školy v samotných Košťanech, jež neměla vlastní kostel až do druhé poloviny 19. století a spadala tak dílem do farnosti v Jeníkově a dílem do Hrobu. Dne 20. října 1781 je dvorským dekretem Josefa II. zavedena povinná školní docházka pro děti od 6 do 12 let podle pravidel Felbigerovy reformy z roku 1774, čímž dochází k významnému nárůstu počtu žáků. Zároveň se tímto dekretem se zřizuje síť obecného, nekonfesionálního školství, což podněcuje výstavbu nových triviálních škol ve významnějších obcích bez vlastní farnosti.

První triviální škola v Košťanech vzniká pravděpodobně mezi lety 1782-1785. Přesné datum vzniku školy je neověřitelné, jelikož jediný dochovaný pramen, ze kterého čerpal autor pamětní knihy, školní kronika pravděpodobně nepřežil řádění německých obyvatel v září 1939. Pamětní kniha nám tak dává jen zprostředkované a mlhavé označení doby, kdy kronika vznikala: „Jeli pravdivo tvrzení kroniky školské, že se po zprvu vyučovalo v selských světnicích, kteréžto tvrzení spočívá na pravděpodobně sdělení starších lidí, slyšicích to od pamětníků, pak fungovala škola už před rokem 1785.“[2] V prvních letech svého fungování škola pravděpodobně sídlila škola v selských staveních označených čp.19. a čp.24[3].

V roce 1785 je pod patronací knížete Lobkovice z Bíliny postavena jednopodlažní budova místní triviální školy. Jednalo se o budovu s jednou učebnou a jednou místností sloužící jakožto byt učitele.[4] O způsobu využití obou místností si můžeme udělat představu v pamětní knize, když například zaznamenává stížnost košťanských obyvatel ze 50.let 19. století na skutečnost, že vyučující používá učebny jako chlév pro své husy a skladiště brambor.[5] Ačkoli se v pramenech i v soudobé výroční publikaci se školou setkáváme jakožto s německou školou, josefínský stát takto vyhraněně triviální školství v žádném případě nechápal. Utilitarismus osvícenského absolutismu předpokládal vzdělávání v němčině jako předpoklad jazykové bezbariérovosti Habsburské monarchie.

Ačkoli byla škola pravděpodobně vybudována samotnými občany obce, je až do roku 1870 v pramenech zaznamenávána jakožto majetek Lobkoviců. Tento prvek můžeme vysvětlit několika důvody. Za prvé, samotný pozemek na kterém byla škola vybudována, byl pravděpodobně součástí Lobkovického majetku. Za druhé, materiál potřebný pro výstavbu školy kompletně poskytli Lobkovické. Za třetí, Lobkovické byli až do úplného zrušení patronátů nad školami v roce 1870 patrony místní školy. Patronát měl zásadní význam pro chod školy, jelikož umožňoval udržovat školu jako takovou v provozu. Lobkovickům zajišťoval neomezenou možnost vizitací na škole, a právo dosazování učitelů do škol. Tímto způsobem byl například v roce 1816 dosazen jakožto učitel 32 letý bývalý trubač knížecí kapely, František (Franz) Fischer[6]. Na druhou stranu patron zajišťoval škole prostředky na zařízení a některé školní pomůcky a navíc přispíval místním učitelům na přilepšení k učitelskému služebnému. Funkci patronátu ale nemůžeme přeceňovat, což lze dovodit z jedné kopie vyúčtování učitelských příjmů z roku 1850. Ačkoli se Lobkovicové patronátu nad košťanskou školou nevzdávají až do výše zmíněného roku 1870, své povinnosti vůči škole se snaží co nejvíce omezovat. Výše zmíněný učitel Fischer se na zadní straně tohoto „fassí“ zmiňuje o povinnosti dodávat dřevo na výtop, kterou patronátní úřad omezuje z 3 sáhů měkkého dříví a 6 kop otýpek na pouhou 1/3, což dovádí patrona do soudního sporu s obcí, jež si plnění povinností vymáhá soudní cestou.[7]

Mimo patronátních dávek je plat učitele z největší části závislý na tzv. sobotálesu, což je přímá platba školného rodiči vždy v sobotu, jehož vybírání je až do roku 1848 povinností učitele. Rok 1848 přináší cennou vymoženost, když je povinnost vymáhat sobotáles přenesena na obec. Tato změna měla za úkol odlehčit učitelovu službu. Košťanský příklad nám ukazuje, že ani vztah radnice ke škole není v tomto období nejlepší, což také ukazuje druhý Fischerův povzdech mířící na tehdejšího starostu: „Školního platu se vybere sotva polovička, poněvadž starosta obce ještě nikdy neprovedl vymáhání platu dle zákona.“[8] Tento stav, ale nelze považovat za výjimečný. Můžeme ho spíše považovat za typický příklad přežívání učitele obecné školy až do konce 19. století.

Vrátíme-li se zpět k historii školy samotné, v roce 1869 nastává nové období košťanského školství. Stará budova školy slouží svému účelu do druhé poloviny 19. století, kdy je v roce 1876 nahrazena šesti třídní budovou tzv. „Nové“, později „Německé školy“. Budova jako taková byla zbořena na počátku 50. let společně s veškerou další zástavbou ležící severně a severovýchodně od dnešního Mírového náměstí v rámci budování výsypky hnědouhelného dolu.[9]

Dne 14. května 1869 je v rámci školské reformy v Předlitavsku schválen zákon „ O zřizování, vydržování a návštěvě škol národních“, který dochází k faktickému „zestátnění“ základního školství, a ruší dohlížitelskou roli patronů a církví.

V prudce se rozvíjejících Košťanech zároveň s touto změnou dochází k výraznému nárůstu počtu obyvatel, díky kterému jen mezi školními roky 1870-71 a 1872-73 vzroste počet přijatých žáků ze 175 na 213[10]. Tehdejší učitel Josef Guth ještě v roce 1871-2 nechává najmout domě čp. 105 druhou učebnu a do Košťan je přichází pomocný učitel. V důsledku rozsáhlé přistěhovalectví horníků z Čech se v následujících školních letech stává situace opět neudržitelnou, což vede školskou správu k rozhodnutí o urychlené výstavbě nové školní budovy.

Z důvodu neustále rostoucí populace je škola projektována jako 2 podlažní budova se 6 učebnami. K zahájení výstavby školy dochází až 17. května roku 1876. Podle záznamů v pamětní knize je celá stavba dokončena za pouhých 5 měsíců, a již 24. září 1876 je předána do užívání. Tato škola se již nedlouho po svém postavení stává první skutečně národnostně německou školou v Košťanech.

V souvislosti s přeměnou Košťan v průmyslové středisko dochází již na počátku 90. let 19. století, kdy školu navštěvuje již více jak 400 žáků k první dostavbě školy. Je rozhodnuto o přístavbě 3. nadzemního podlaží, čímž je počet učeben zvýšen na devět. K poslední dostavbě dochází v roce 1911, kdy je ke škole přistavěn nový trakt s dalšími 4 učebnami, opatrovnou a tělocvičnou. I tato budova se stává na počátku 50. let 20. století obětí výstavby důlní výsypky.[11]

Cesta k národnostně českému školství v Košťanech

V souvislosti s průmyslovým rozvojem severočeského pohraničí od šedesátých let 19. století začaly do tohoto průmyslového regionu proudit pracovní síly z českého vnitrozemí. V roce 1860 do Košťan přichází první větší skupina českých horníků zaměstnaných v nově otevřeném „Nesvatbově dole“. Na konci 60. let zde bylo kolem 6 rodin o přibližně 15 členech (tj. kolem 90 Čechů celkem). Tento proud ale v 70. letech v souvislosti s rozvojem hornictví a sklářství výrazně sílil, až na přelomu 80. a 90. let 19.století došlo k zajímavé národnostní situaci, kdy se počet Čechů a Němců v Košťanech téměř vyrovnal.[12] Noví osídlenci přinášeli do Košťan závan rozvinutého českého kulturního prostředí typického pro národnostně české sídelní celky, zakládali zde nové spolky a usilovali o vytváření jazykově českých škol pro své děti. Tento tlak narážel na německý odpor, který měl díky sociální skladbě českého obyvatelstva velmi často ekonomický charakter.

Pokud se zaměříme na porovnání košťanského vývoje s ostatními většími sídly na Teplicku, zjistíme že snahy o založení české školy v Košťanech vznikají ve stejném časovém období. Jazykově české školství se v celém Teplickém regionu začíná rozvíjet po roce 1880, kdy byla v Praze založena Ústřední matice školská. Díky ní začalo docházet k rozvoji českého školství v oblastech, kde doposud české školství neexistovalo. Na Teplicku tak díky Matici v roce 1883[13] vzniká první matiční škola v Duchcově, a v roce 1885 druhá v Teplicích.[14] V následujících letech pak dochází k obdobnému vývoji v celém Teplicku, když jsou zde mezi lety 1885 a 1895 zřízeny české matiční školy ve všech větších obcích okresu jako Bílina, Hrob, Trnovany, Osek a Košťany.

Česká matiční škola

 

V roce 1888, když dochází k podání první žádosti na zřízení české matiční (mateřské) školy v Košťanech, měla česká část obyvatel možnost opřít se o majitele největší místní sklárny, Čecha Procházky. Díky této podpoře se obyvatelé Košťan rozhodli postupovat samostatně bez pomoci Ústřední matice školské, což se stalo celé žádosti osudné. V roce 1892, kdy je samotná žádost projednávána, byla tato sklárna již v rukou německých vlastníků, což výrazně svázalo možnosti české části obyvatel a vedlo k zamítnutí původní žádosti. Navíc se v tomto období již naplno projevovalo vzrůstající národnostní napětí v českých zemích, typické pro období od 90. let 19. století.

Důvodem pro vytrvalý odpor proti české škole byla německá averze vůči národnostně a jazykově českým institucím na jedné straně a snaha nezvyšovat rozpočtové zatížení obce vydržováním na sobě dvou nezávislých škol na straně druhé. To vedlo ke snahám o potlačení českých snah i za cenu ekonomického vydírání ze strany německých majitelů podniků a domů. Při projednávání podpisové akce z roku 1888 bylo velké množství rodičů odrazeno pomocí hrozeb, jakými bylo propuštění ze zaměstnání, či vystěhování z nájemních bytů. Žádosti bylo vyhověno až při jejím opětovném přezkoumání v druhé polovině roku 1892, když se samotného zřízení školy v roce  ujala Ústřední Matice Školská.[15] Ještě téhož roku došlo ke zřízení dvoutřídní školy v zakoupeném původně bytovém domě čp. 178. Matice školská plně zaštiťovala školu po administrativní stránce, finančně zajišťovala provoz školy a to z příspěvků z členů a vlastních dobročinných sbírek.

Po tomto okamžiku docházelo k dalšímu cílenému nátlaku na české obyvatelstvo, jehož cílem bylo pro změnu odradit co možná nejvíce Čechů od zapsání vlastních dětí do české školy. Tento nátlak sice ve většině případů nakonec neskončil avizovaným propuštěním obyvatel ze zaměstnání, případně vypovězením z bytu, ale byl jedním z nejvýraznějších na Teplicku.[16] Přesto se našli zaměstnavatelé, kteří své hrozby splnili. Takovýmto příkladem může být tzv. Pecharova šamotka, kde došlo v roce 1892 k propuštění 10 českých dělníků a v následujícím roce k propuštění dalších třech. K dalším ojedinělým případům propouštění docházelo také v Rindskopfově lahvárně a sklárně značky Palme-König.[17] Od roku 1894 v Košťanech ustává ekonomický nátlak proti české matiční škole a česko-německé napětí se začíná projevovat spíše v občasných pokusech o poškozování objektu školy, jehož nejznámějším příkladem je situace z roku 1897, kdy se skupina podnapilých Němců pokusila demolovat budovu školy. Ozbrojeným Čechům se podařilo výtržníky zahnat.[18]

Potíže, které doprovázelo zřízení české matiční školy v Košťanech, jsou typické pro celé období 90. let 19. století, kdy v souvislosti s posílením postavení Mladočeské strany dochází k vyostření česko-německých vztahů uvnitř Čech a je pravděpodobné, že se tedy podobné incidenty více či méně projevovaly ve všech jazykově smíšených oblastech.

Samotná česká matiční škola začíná kvůli výše zmíněnému nátlaku v roce 1892 s pouhými 52 žáky, ale již na konci prvního školního roku již docházelo do školy 92 žáků, přičemž více jak 30 z nich bylo žáků ze sousedního Jeníkova, kde se česká matiční škola ustavila až po roce 1900.[19] V následujícím školním roce 1893-1894 dochází k rozšíření z dvoutřídní školy na trojtřídní, přičemž počet žáků roste během druhého roku na 152. V roce 1897, kdy měla škola již pět tříd což by s ohledem na typické množství žáků ve třídě vypovídalo o počtu kolem 230 žáků, došlo k podání žádosti o zařazení školy do systému veřejných škol.

Česká veřejná škola v Košťanech

Tento krok měl opět za následek četná vyhrožování ze strany německých obyvatel a vedení města. Pamětní kniha uvádí jakožto čelného představitele tohoto nátlaku jakéhosi dr. Russa, kolem kterého se soustředil odpor proti zřízení školy. V tomto případě měl nátlak úřadů úspěch. Žádost byla při svém projednávání zamítnuta pro nízký počet dětí, jelikož z původních 70 dětí nepodlehly nátlaku jen rodiče 36 dětí. Celkem 13 rodičů dětí dostalo výpověď v zaměstnání a 7 rodin bylo díky této snaze vypovězeno z bytu.[20] Když došlo k druhému pokusu v roce 1903, byla situace obdobná, ale německé straně se již nepodařilo snížit počet žadatelů pod 40, díky čemuž bylo i přes několik pokusů o odvolání ze strany obce rozhodnuto o zřízení české veřejné školy v Košťanech.

Výrazný vliv na úspěch této žádosti měla podle všeho postupná změna sociálního postavení košťanských Čechů. Nátlak  předchozích let probíhal za bouřlivého rozvoje obce, což podvazovalo možnosti německé části obyvatel, která sice na jedné straně mohla využívat možnosti vyplývající z větší ekonomické síly, ale na druhou stranu potřebovala v Košťanech zajistit kontinuální příliv nových pracovních sil, jež se v drtivé většině rekrutoval právě z řad českých obyvatel. Pro německé podnikatele se tak snahy o zamezení českých aktivit v obci stávají kontraproduktivní.

K samotnému zřízení české veřejné dvoutřídní školy v Košťanech dochází dne 31. 10. 1907 s platností od školního roku 1908/1909.[21] Zřízení školy je garantováno Maticí školskou, která se zavazuje, že na své vlastní náklady zajistí veškeré vybavení potřebné pro provoz školy, kterou pak předá do správy obce. Škola je od školního roku 1908/1909 otevřena v prostorách české opatrovny jako pětitřídní. V roce 1911 kdy dochází k rozšíření školy na 7 třídní dochází k přestěhování české opatrovny do jiných prostor, jejichž umístění pamětní kniha neuvádí a výuka je rozdělena na ranní a odpolední vyučování tak, aby byla schopna pokrýt výuku ve stávajících učebnách. Tento stav trvá až do konce roku 1918.

Vyhlášení Československa znamenalo vcelku logicky výraznou změnu pro českou část veřejného školství. Krátce po říjnových událostech je v Košťanech zřízen prozatímní národní výbor v čele se soudobým řídícím učitelem, panem Františkem Klímou a ředitelem Josefem Kutílkem. V rámci zasedání výboru je od ledna 1919 rozhodnuto o částečném přesunutí výuky české školy do budovy německé školy jako školy měšťanské. Vcelku kuriózní je fakt, že měšťanská škola je zřízena bez souhlasu školských úřadů již 15.2.1919 a souhlas k jejímu zřízení je udělen ministerstvem školství až 4.7. téhož roku.[22] V roce 1922 dochází k rozhodnutí o výstavbě nové budovy české měšťanské školy, jejíž výstavba se stává podmínkou pro zřízení německé měšťanské školy. Od školního roku 1924/1925, kdy je nová budova české školy uvedena do provozu fungují obě Košťanské školy (česká i německá) jakožto měšťanské v samostatných prostorách.

Závěrem

Město Košťany je příkladem obce, jež prošla v posledních 2 stoletích obdobím bouřlivého vývoje spojeného s nástupem druhé poloviny 19. století a zároveň tomuto rozvoji téměř padla za oběť. Důlní činnost v okolí Košťan v před 60 lety stála za likvidací více jak poloviny bývalé rozlohy obce. Společně s tímto procesem nenávratně zmizela i podstatná část historie obce. Ve své práci jsem se snažil jít po stopách košťanských škol, o jejichž existenci se kvůli změněné krajině můžeme pouze odhadovat. Historie těchto škol navíc ukazuje složitost emancipace jazykově českého školství v oblasti většinově obývané německým obyvatelstvem. Cesta české menšiny, ačkoli byla v rámci Teplicka jedna z nejpočetnějších, k jazykově české škole byla lemována výjimečně silným odporem.

vytvořil: Mgr. Pavel Vondra

[1] Vomáčka, Jiří; Proměny Českého školství v dějinách; s. 39-40.

[2] SOkA Teplice, Pamětní kniha obce Košťany III. 67

[3] tamtéž s.64.

[4] tamtéž. s.68.

[5] tamtéž. s.72.

[6] SOkA Teplice, Pamětní kniha obce Košťany III s. 78.

[7] Tamtéž s. 76.

[8] Tamtéž s. 78.

[9] SOkA, František Pelz, Košťanská historie; s. 25.

[10] SOkA Teplice, Pamětní kniha obce Košťany III. s.90.

[11] SOkA Teplice, František Pelz, Košťanská historie; s. 25.

[12] SOkA Teplice, Pamětní kniha obce Košťany I. s.128.

[13] SOkA Teplice, Bursa, Ota; Historie českého školství na Teplickou, s. 7

[14] tamtéž, s. 9.

[15] SOkA Teplice, Pamětní kniha obce Košťany III. s.110.

[16] SOkA Teplice, Bursa, Ota; Historie českého školství na Teplickou, s. 20.

[17] SOkA Teplice, Pamětní kniha obce Košťany III. s.130.

[18] SOkA Teplice, Bursa, Ota; Historie českého školství na Teplickou, s. 9

[19] tamtéž, s. 12

[20] SOkA Teplice, Pamětní kniha obce Košťany III  s.132.

[21] SOkA Teplice, Pamětní kniha obce Košťany III  s. 136.

[22] Základní škola Košťany, s.3.

 

Permanent link to this article: http://www.kostany.cz/o-meste/historie-mesta/507-2/