Return to Historie města

Košťanské sklářství

V krušnohoří má sklářská výroba dlouholetou tradici. Nejstarší písemná zpráva o sklárnách v blízké Moldavě pochází ze sklonku 14. století (1399). Vlivem rostoucí těžby a zpracování rud však došlo k dočasnému zániku sklářské výroby. K obnově výroby skla na Teplicku dochází opět v 18. století, stále však převládala staletá technologie výroby. Zatímco v Anglii již v 17. století vytápěly některé sklárny pece uhlím, u nás byly pece vytápěny dřevem.

Košťanské sklárny

Košťanské sklárny

Vynález generátoru na zapalování uhlí, regeneračních pecí a vanové pece bylo revolucí ve sklářském oboru. Od poloviny 19. století se i u nás začíná využívat k vytápění sklářských pecí hnědého uhlí a na Teplicku vzniká v letech 1849 – 75 celá řada skláren v blízkosti dolů. Ve dvou následujících vlnách v letech 1875 – 1905 a 1905 – 1925 bylo pak postaveno dvacet dalších skláren. Podkrušnohoří se tak stalo v průběhu 19. století nejvýznamnějším producentem tabulového a obalového skla nejen v Čechách, ale v celém Rakousku-Uhersku. Počtem skláren na svém území se Košťany staly přirozeným centrem českých sklářů. Již roku 1892 zde byl založen „Odborný spolek sklářů, brusičů a malířů skla obojího pohlaví pro Košťany a okolí“ s působností pro okresy Teplice a Duchcov.

V roce 1853 zahájila výrobu tabulového skla a o něco později i výrobu lahví „Glasshüte Gewerkschaft Kosten“ v odborné literatuře někdy uváděná jako Siemens. V roce 1913 zaměstnávala v 31 dílnách 500 sklářů a roční produkce uvádí 12 milionů kusů lahví. Sklárna v té době patřila do koncernu ředitele Dieterlema v Novém Sedle u Karlových Varů. Výroba byla ukončena v letech první světové války.

Další sklárnou na výrobu tabulového skla byla Tschinklova sklárna v Mlýnech z roku 1863. (Mlýny od roku 1850 až do roku 1928 patřily ke Košťanům). Tato sklárna od roku 1876 až do ukončení výroby v roce 1914 vyráběla i duté sklo. Ve Mstišově, která od roku 1850 rovněž patřila ke Košťanům byli tři sklárny: Barbora (1866), Svornost, známější pod lidovým názvem Štanglovka (1868) a Emma.

Nejznámější košťanskou sklárnou byla „Augustinka“, postavena roku 1873 na Kamenném Pahorku. Zaměstnávala výhradně české skláře. Až roku 1901, kdy ji koupil František Tomšík, měla několik majitelů. Tomšík sklárnu přivedl k nebývalému rozkvětu. V roce 1928 zde pracovalo u čtyř pecí na 400 dělníků. Vyrábělo se zde sklo duté, osvětlovací a luxusní barevné sklo. Po znárodnění v roce 1945 a zejména po sloučení do koncernu Osvětlovací sklo Val. Meziříčí sklárna vyráběla především osvětlovací skla specifické barevnosti s využitím selenokadmiové „barevky“. Uplatňovala se výrobní technologie zhotovení osvětlovacího skla foukáním a ohýbáním ve vypalovacích pecích. Výrobky byly různě povrchově upravovány (malováním, matováním, pískováním aj.). Závod úzce spolupracoval se sklářskými výtvarníky, zejména s Ludvikou Součkovou. Po roce 1990 byl vytvořen podnik Košťanské sklárny a pánvárny, a.s., se závodem Pánvárna Hrob (jediný výrobce sklářských pánví v České republice). V roce 1994 se zdálo, že sklárna překoná odbytovou krizi, s níž se potýkala od roku 1991. Z té se však ani pod novým vedením nedostala a výroba byla definitivně ukončena k 1. květnu 1996. Uzavřením sklárny skončila také téměř stopadesáti letá historie sklářské výroby v Košťanech.

Druhou sklárnou na výrobu dutého, lisovaného a foukaného skla založil roku 1879 Čech Procházka se společníkem Novotným. Roku 1895 byla odkoupena a.s. Josef Rindskopf a syn, která téhož roku přistavěla parní brusírnu. Ve svém vlastnictví měla též pískovcové lomy na Českolipsku a vlastní uhelný důl u Košťan. S výrobou barevného a krystalového skla bylo započato již roku 1891. 15. srpna 1904 sklárnu postihla pohroma. Sklárna úplně vyhořela. Po výstavbě nového závodu byla vybavena nejmodernějším zařízením a přešla na výrobu užitkového skla. Vyráběla vlastní železné formy a měla nové oddělení na výrobu vodního skla. Vysokotlaké ventily umožňovaly poloautomatickou výrobu lisovaného skla nejvyšší jakosti. Svoje výrobky vyvážela hlavně do Velké Británie a zaměstnávala 600-700 sklářů. V dobách svého největšího rozkvětu zde pracovalo až 1100 sklářů.

Spojené sklárny Palme-König a Habel zahájili ve sklárně „Eliška“ výrobu roku 1889. Hlavní majitel pocházel z Kamenického Šenova, kde měl již světoznámou firmu na výrobu lustrů. Vyrábělo se zde luxusní užitkové barokní a secesní sklo. Zaměstnávala na 400 sklářů a díky vysoké úrovni secesního skla dosáhla světového uznání. Po první světové válce se počet sklářů snížil o více než polovinu.

V roce 1923 a.s. Osram pronajala část sklárny a zahájila zde výrobu žárovkových baněk a radiolamp. Žárovkové baňky se původně vyráběly z olovnatého skla, ale již v průběhu 1. světové války se v USA pro jejich výrobu osvědčilo sklo neolovnaté (magnesiové). V Evropě se toto složení skla pro výrobu žárovek poprvé zavedlo až v roce 1923 právě v košťanské Osramce. Původní počet 50 sklářů se postupem let zvyšoval. V roce 1947 došlo ke spojení obou skláren v jeden podnik, „Košťanská sklárna n.p.“ a zavedena výroba technického skla. Skláři z „Elišky“ byli převedeni do sklárny Svornost („Stanglovka“) ve Mstišově, kde se původně vyráběly skleněné tyče pro jabloneckou bižuterii. Na uvolněné pánvové peci se vyráběly elektronkové baňky, zejména pro speciální použití. Ruční výroba byla zastavena v průběhu šedesátých let minulého století a celý výrobní program převeden na Slovensko (Utekáč, Lednické Rovné). Roku 1947 byla též zavedena výroba skleněných trubic horizontálním způsobem systémem Danner pro výrobu žárovkových baněk, zářivkových trubic, drobných farmaceutických obalů a sklofoukačské práce.

Po roce 1949 přišla do Osramky nová technika: byla postavena nová generátorová technika a vanová pec se třemi automaty Škoda AVB-1 na výrobu žárovkových baněk. V polovině padesátých let minulého století se v ČSR projevil přebytek žárovek a na AVB-1 se začaly vyrábět tzv. „perské odlivky“ pro export. Po roce 1956 došlo ke konsolidaci výroby a AVB-1 byly přesunuty do závodu Technické sklo Bratislava. Na uvolněné peci se po úpravách vyrábělo vodní sklo. Linka „Danner“ na výrobu skleněných olovnatých trubic a výroba vodního skla byla zrušena současně se zrušením sklárny v roce 1966.

Na Kamenném Pahorku byla v roce 1915 postavena další sklárna – tabulárna Jana Bocka a spol. 250 dělníků zde vyrábělo tabulové sklo především ručním způsobem. V době krize ve sklářství v letech 1922-1924 byla výroba několikrát přerušena a nakonec roku 1929 úplně zrušena. Na kamenném Pahorku byla v provozu od roku 1919 další sklárna – „Sklářský průmysl“. Od roku 1920 zaměstnávala až 150 dělníků. Krátce po zahájení výroby se však dostala do odbytových potíží a roku 1932 výrobu zastavila. Asi od roku 1934 se zde začalo s výrobou hodinového a optického skla. Výroba však byla na přelomu let 1935/36 úplně zastavena.

 

Sklárny Bock a průmysl sklářský zanikly dříve než stačily zkonsolidovat svoji výrobu a odbyt. Byl to svým způsobem smělý pokus skupiny sklářských podnikatelů vymanit se z mocného vlivu kartelů, které jim nedovolily prosadit se na tuzemském a zahraničním trhu. V obou zaniklých sklárnách byly později zřízeny strojírny, v nichž se za druhé světové války opravovala vojenská technika wehrmachtu. Od padesátých let až do konce minulého století zde byl dopravní a opravárenský závod n.p. Pozemní stavby Ústí n.L. a Stavomontáže Teplice.

 

František Pelz

Prameny a použitá literatura:

  • Kronika obce Košťany do r.1931
  • R,Kirsch a kol.: Historie sklářské výroby v Českých zemích (2003)
  • A.Broul: Severní Čechy – kolébka českého sklářství (Sborník ČSVTS 1974)
  • F.Pelz: Košťany – městečko sklářů a horníků (v rukopise, 2004)

 

Permanent link to this article: http://www.kostany.cz/o-meste/historie-mesta/kostanske-sklarstvi/