Na rok 2011 připadá významné výročí – 115. let vzniku Tělocvičné jednoty Sokol v Košťanech. Stalo se tak 5. července 1896 a jak zaznamenal tehdejší kronikář, „byl to v pravdě projev uvědomělého češství v tehdy silně poněmčeném českém pohraničí.“
Založení Sokola předcházelo účinné působení místní odbočky Národní jednoty Severočeské a českých učitelů na národní cítění české menšiny. Velký kus práce v tomto směru vykonal učitel matiční školy a první starosta Sokola V.B.Hrbek. Nemenší zásluhu měli i bratři Ferdinand a Rudolf Sajdlové a František Hofman. Sokol ihned od začátku vyvíjel velmi aktivní činnost. Vedle cvičení se výrazně podílel i na kulturním životě české menšiny, zejména na pořádáním ochotnických divadelních představení a půjčováním vlasteneckých knih a časopisů. Činnost Sokola se ovšem nelíbila nacionálně založeným košťanským Němcům a především c.k. úřadům. Jen několik dní po založení Sokola obecní úřad zakázal průvod obcí, kterým chtěli sokolové zvát na sokolský věneček.
O dva roky později, 11. září 1898, byl z výnosu dobrovolných sbírek, daru města Domažlice a Sokola Jindřichův Hradec pořízen prapor. Slavnostní odhalení se rovněž neobešlo bez obstrukcí: Okresní hejtmanství původní termín konání slavnosti nepovolilo a slavnost se konala o několik týdnů později po zákroku starosty jednoty Antonína Burgra. V roce 1938, před záborem pohraničí Německem, byl prapor odvezen do vnitrozemí a jeho stopy končí někde u Železného Brodu. Prapor se do Košťan nikdy nevrátil. Uvítáme jakékoliv poznatky a zprávy od občanů i bratrských organizací.
Sídlo českých spolků bylo v hostinci „U Nádraží“. Postupem času se počet českých spolků v Košťanech rozšiřoval, a tak bylo čím dál tím méně volných dnů pro sokolská cvičení. Ukázalo se, že stavba vlastního stánku je nezbytností, proto byl v roce 1902 ustanoven odbor pro postavení „Národního domu“. Jelikož se finanční prostředky velmi těžko zajišťovaly, byly ke spolupráci pozvány i další české spolky. Když pak v roce 1912 bylo založeno družstvo pro postavení Národního domu, zdálo se, že vše spěje k dobrému cíli. Do příprav však neblaze zasáhla první světová válka. Činnost Sokola a ostatních národních spolků se výrazně omezila a byla hlídána c.k. policií.
Po vzniku ČSR v roce 1918 se činnost Sokola obnovila. Do Sokola se hlásilo čím dál tím více lidí. Před válkou měl Sokol 80-85 členů, po roce 1918 již více než 200. Výstavba sokolovny se stala opět aktuální. Bohužel ani upisovací akce, po vzoru stavby kina „Slávie“, nepřinesla kýžený úspěch, akce skončila nezdarem. Až v roce 1923 se naskytla příležitost výhodné koupě Wernerova statku na náměstí v čp. 1 a když v roce 1924 byla ještě přikoupena část pozemku od správy Lobkowiczkého statku, bylo vše připraveno ke stavbě. Mezi mnohými dárci finančních prostředků čteme i jméno spisovatele Aloise Jiráska. Sokolovna byla slavnostně otevřena 26. července 1925. Náklady dosáhly výše téměř 430 tisíc korun a za dům čp. 1 včetně přestavby na hostinec a poplatky bylo zaplaceno přes 172 tisíc korun, na tehdejší dobu poměrně vysoké částky. Sokolovnu projektoval ing.arch. Moudrý, který byl i projektantem košťanské školy, stavbu provedla za vydatné pomoci členstva stavební firma Bursík a Ženíšek a malby provedl ak.malíř J. Tomášek z Bohdanče u Pardubic. Sokolovnu pro svoji činnost využívali i mnohé košťanské spolky. Ke konci roku 1925 Sokol vykazoval téměř 300 členů.
Košťanští sokolové od začátku založení jednoty se pravidelně zúčastňovali všech sokolských sletů. Bylo tomu tak až do roku 1938, do odtržení českého pohraničí Německem. Majetek Sokola byl zabrán, sokolovna přejmenována na Deutsche Haus – „Německý dům“. V roce 1945 se činnost obnovila a cvičilo se pilně ve všech věkových kategoriích až do převedení Sokola do jednotné tělovýchovy. Sokolovna přešla do majetku TJ Jiskra. Ta po roce 1980, z důvodů získání finančních prostředků na svoji činnost, povolila skladovat v sokolovně vysoce hořlavý materiál. Důsledky tohoto rozhodnutí byly nedozírné. Z 3. na 4. červen 1984 došlo k požáru a přes obětavý zásah hasičů se nepodařilo oheň zlikvidovat. Z důvodu narušení statiky budovy byly obvodové zdi zbourány. Odkaz budovatelů sokolovny, uložený v základním kameni: „Budoucímu pokolení našemu, aby odkaz našeho nesmrtelného Tyrše věrně plnilo a dílo, které s láskou a takovými obětmi budováno bylo, zachovalo“ se nenaplnil. Nejen tělovýchova, ale celé Košťany ztratily objekt, který dodnes velmi postrádají.
V současné době, po obnovení Sokola v roce 1990, má tělocvičná jednota již téměř opět 200 členů, kteří aktivně působí v oddílech fotbalu, tenisu, vzpírání, aerobicu, volejbalu a kondičním cvičení žen.
Miroslav Kryndler, starosta TJ Sokol Košťany
Zpracoval František Pelz z dostupných materiálů a kronik